Sicílie 2015 – severozápadní pobřeží

Sicílie 2015 – severozápadní pobřeží

Sicílie – má dovolenková destinace 2015. Volba to tehdy byla jasná. Za prvé – miluju sopky. Fascinuje mě jejich energie a síla, ať už viditelná nebo skrytá, a na Sicílii najdete hned dvě! Respektive jednu a tou druhou je přilehlý ostrov Stromboli. Za druhé – krásné moře, malé ostrovy nedaleko vlastních břehů Sicílie a ne úplně nezajímavé potápění v jejich okolí. Za třetí – je to Itálie a Italové jako ostatní středomořští obyvatelé milují dobré jídlo, umějí si ho vychutnat.

Na Sicílii se můžete dostat velmi levně letecky z německého Memmingenu, který na rozdíl od pražského letiště nabízí přímé spojení a za hodinku a půl přistáváte na letišti v Trapani – v tom cípu ostrova nejblíže africkému kontinentu. Letiště Aeroporto Birgi je od samotného centra Trapani vzdálené přibližně 15 minut jízdy a v případě, že vám na letišti již neparkuje vůz z půjčovny, můžete k cestě využít taxi či autobusového spojení zajišťovaného společností AST. Spoje jezdí přibližně každou hodinu mimo brzkého rána. My jsme využili nabídky svozu jedním z místních obyvatel, který nám zajistili majitelé našeho prvního ubytování. A cesta to byla vskutku adrenalinová – úzké uličky města řidiče našeho poměrně velkého vozu vůbec neznervózňovaly a tam, kam my bychom se ani s menším autem neodvážili vjet, on ani neubral plyn. Cestu s místními tedy vřele doporučuji všem, kdo měli klidný let a touží po chvilce vzrušení.

Trapani a okolí

Původně zarezervované tři noci v Trapani jsme, možná i kvůli skvělým majitelům našeho pronajatého pokoje, protáhli na čtyři a prozkoumali město a blízké okolí. Trapani, hlavní město své provincie, je vcelku příjemné město s pěknou historickou částí, která je v sezóně navíc plná restaurací a kaváren. Přímo v centru starého města můžete obdivovat řadu nádherných paláců a budov. Nám zachovalé městské hradby a pevnosti Bastione Imperiale či Bastione Conca střežící pobřeží poskytly ideální cíl pro podvečerní běh. Stmívání na terasách pevnosti je fascinující.
Město je zajímavé i tím, že jej omývají hned dvě moře – z jedné strany moře Středozemní a z druhé Tyrhénské. Pláže nacházející se na straně Středozemního moře jsou buď provozované a udržované soukromníky s placeným vstupem nebo nic moc. My jsme ke koupání využívali příjemnou i čistou pláž v Casa Santa, které na Trapani plynule navazuje.

EriceNad Trapani najdete ve výšce 751 m starobylé město Erice dříve zasvěcené učencům a mnichům. Vystoupat tam můžete lanovkou a nohy si tak nechat čerstvé k procházce tímto fotogenickým městem plným úzkých, křivolakých kamenných uliček a schodů. Jeho atmosféra společně s nádherným výhledem na široké okolí osloví určitě nejen milovníky historie a dobových památek. My jsme si výlet na Erice spojili ochutnávkou v regionu Trapani tradičních pokrmů a to rybího kuskusu (Cùscusu, Cous cous di pesce)sicilské těstoviny se sardinkami (Pasta con le sarde) a dezertu Genovesi.  Erice je známé i svým drobným sladkým pečivem, pečeným již v dřívějších dobách místními jeptiškami.

Trapani si nás získalo ještě další dobrotou, která je ale typická už napříč Sicílií – a to steak z mečouna (Bistecca di pesce spada). Velká dobrota! Mečoun nechutná typicky jako ryba, maso je pevnější a tužší, chutí spíš „utíká“ do telecího. Připravuje se často jen s použitím olivového oleje, citronu a čerstvých bylinek. A vy si ho zamilujete. Mečouna prodávají všechny rybárny, které jsme navštívili a i na rybích trzích má své čestné místo. Jeho respekt budící meč, který všichni prodávající s jakousi hrdostí vystavují, poutá pozornost již z dálky. Rybí trhy, například ty na tržišti v ulici Cristoforo Colombo v bezprostřední blízkosti rybářského přístavu, jsou plné nejen prodávajících, nakupujících, vše přítomného rybího odéru, ale i emocí. Z vášnivé hádky dvou lovců rybářů nad bedýnkou duhových rybek je bez znalosti italštiny (ne)čitelné leccos. Je to divadlo, které vás baví sledovat a rozvíjet teorie o podstatě sporu.

plaz_San_Vito_lo_Capo_webNecelých 40 km od Trapani najdete město San Vito Lo Capo známé i pro svou malebnou pláž, která bývá zařazována mezi nejkrásnější pláže Itálie. My jsme tímto výletem poprvé otestovali meziměstskou veřejnou dopravu – cesta  autobusem AST nám trvala přibližně hodinu a půl a zpáteční lístek vyšel na 9 EUR. V minimální vzdálenosti od konečné zastávky nás čekala rozhlehlá pláž s krásným průzračným mořem, světlým a místy narůžovělým pískem a skalním masivem Monte Monaco v pozadí. Přístup do moře je zde velmi pozvolný a bez potřeby plavat se tak dostanete celkem daleko od vlastního břehu. V době naší návštěvy bylo těsně před zahájením letní sezóny, pláž tak postrádala své zřejmě jinak běžné zázemí jako funkční sprchy, ale odměnou nám bylo menší obsazení pláže lidmi. Nikoli před sezónou ale zřejmě měli hlasití prodavači čehokoli korzující po pláži tam a zpět, takže nad hlavou vám pak téměř neustále zní „cocco bello“ nebo do vás šťouchá thajská masérka s tím, že vaše nohy by si její péči zasloužily. San Vito lo Capo se prostě rovná „komerční“ pláž a musíte na to být připraveni.

Egadské ostrovy – Favignana

Poostrov_Favignana_na_kole_web čtvrté noci jsme se rozloučili s našimi bezchybnými hostiteli v Trapani a vyrazili strávit jednu noc na ostrově Favignana, jednom z Egadských ostrovů (Isole Egadi), pro které je Trapani ideálním výchozím bodem s pravidelnou lodní dopravou. Zajišťují ji dvě společnosti Siremar a Ustica Lines. Favignana je pravděpodobně nejnavštěvovanějším ze tří ostrovů tohoto souostroví a ubytovací kapacity jsou prý často hodně obsazené. My jsme si ubytování hledali dva dny předem a nakonec ho vyřešili chatkou v Camping Villaggio Egad. Ostrov, jemuž se pro jeho tvar říká také „motýl“, má rozlohu přibližně 20 km2 a můžete ho tak snadno celý objet. My jsme dali na doporučení Češky pracující pro Ustica lines a projeli ostrov na kolech. Výběru kola je dobré věnovat zvýšenou pozornost! Ačkoli totiž všechny modely vypadají, že tam byly již dříve než samotný ostrov a s jejich údržbou si místní očividně příliš hlavu nedělají, i mezi nimi se nacházejí „silnější“ a „slabší“ kusy. Při výběru toho horšího se vám tak snadno může stát, že budete po prvním ujetém kilometru opravovat upadlou šlapku nebo neustále hlídat padající řetěz.

ostrov_favignana_cala_rossaOstrov Favignana má členité pobřeží a najdete tak zde mnoho krásných, menších či větších zátok s plážemi písečnými jako jsou Cala Azzurra, Lido Burrone, nebo skalnatými jako Bue Marino. Pobřeží ostrova ozvláštnila navíc těžba tufy, po které zde zůstala řada jeskyní a lomů.  V době naší návštěvy vanul ostrovem poměrně silný vítr, koupání v některých zátokách tak nebylo možné kvůli jeho nárazům, vlnám a naplavené mořské trávě. Obrovským kontrastem tak pro nás  byla před poryvy větru chráněná zátoka Cala Rossa. Klidná hladina, několik odstínů modré a kus od břehu  zaparkované a pro kýčovité záběry pózující bílé jachty a plachetnice. Koupání tam bylo úžasné a místa na těch pro ležení nejlepších skalkách a kamenech hojně obsazená. Vzpomínky na Cala Rossa v mém případě nezůstaly jen v hlavě a fotoaparátu, ale bohužel nějakou dobu i na mé kůži poté, co se mi podařilo nevybíravým šťouchnutím vzbudit pod skalkou pravděpodobně jedinou medúzu v zátoce a ta neváhala obětovat pár svých jedových buněk na mou ruku. Zřejmě daň za mou předchozí konzumaci mečouna, který – společně s tuňákem – populaci medúz v mořích koriguje.

Egadské ostrovy jsou oblíbené i jako potápěčská lokalita. Na ostrově Favignana operují dvě centra – Egadi Scuba Diving a Posidonia Blue Diving Centrum. Ačkoli jsme na ostrově trávili jen jednu noc, podařilo se nám před zpáteční cestou jeden ponor absolvovat. Po přibližně čtvrthodince loďkou jsme zakotvili a mezi skalkami skrývajícími se pod mořskou hladinou se nám postupně předvedlo hejno barracud, muréna i chobotnice.

I na Favignaně jsme nezapomněli na naše chuťové buňky a ochutnali další ze sicilských specialit – Arancini Siciliani. Pod tímto libozvučným názvem se skrývají ve strouhance obalované koule z rýže Arborio plněné sýrem, masovou směsí z mletého masa a hráškem.

Palermo

ulice_PalermaZ Favignany jsme přes Trapani vyrazili směr Palermo. Cesta z Trapani do Palerma se dá pohodlně zvládnout autobusem, spoje Segesta Autolinee jezdí přibližně každou hodinu.

Palermské hlavní nádraží nás přivítalo v pozdně odpoledních, spíše už večerních hodinách a trasu k zamluvenému ubytování jsme se rozhodli zvládnout pěšky – ať z toho města také něco máme, když jsme tu jen na skok. A měli… Uvítaly nás nevzhledné budovy s neudržovanými fasádami, odpadky a nepořádek v ulicích a zvláštní odér – asi je možné rovnou říci zápach. Spleť palermských uliček navíc dokonale zmátla naši orientaci a na cílovou adresu jsme tak nakonec dorazili až s pomocí jednoho z místních, který naší společnou cestu obohatil ještě hádkou s projíždějícím řidičem. Holt horké hlavy.

Po těchto prvních smíšených dojmech z města jsem se hodně těšila, že si u mě Palermo zlepší reputaci díky dobré večeři v místní restauraci, kterou nám ochotně doporučila naše hostitelka. Jenže.. Přestože jsme bydleli blízko historického centra a dle informací z rezervačního portálu se jednalo o zcela bezpečnou část Palerma, odmítl můj partner asi po dvou a půl úzkých a potemnělých uličkách neozbrojen jít dále. domaci_italska_kavaOno se v ulicích na místní poměry nedělo nejspíš (nebo spíš určitě) nic zvláštního a žádné bezprostřední nebezpečí nám nehrozilo – přeci jsme tam zahlédli i jednu či dvě místní maminky s dětmi -, ale příšeří úzkých a neuklizených uliček střídajících se s hlučnými vnitrobloky plnými popíjejících, hlaholících a pokřikujících místních, zvědavé pohledy na rozích ulic postávajících palermských černochů a neustálé projíždění troubících skútrů mělo prostě k přívětivé atmosféře daleko. Touha přidat v Palermu do svého gurmánského deníčku další „zářez“ zůstala nenaplněna. Zpět v bezpečí našeho ubytování jsme alespoň vyzkoušeli tradiční přípravu domácí italské kávy s pomocí kafetiéry a z terasy pokoje poslouchali zvuky města – hluk, který v Palermu navíc snad nikdy neutichá. Noční se plynule mění v ten ranní a město snad nikdy nespí. Minimálně ne tak, jak jsme na to zvyklí my.

Palermo ráno bylo vlídnější, široké ulice blíže centra zdánlivě bezpečnější a tak jsme během dopoledne navštívili mísní trhy a alespoň dvě významné památky – Cattedrale di Palermo a operní divadlo Teatro Massimo, před kterým nám zřejmě pouhý místní kolemjdoucí zapěl, a nutno říci velmi dobře, úryvek jakési árie.

Milazzo

Do města Milazzo, které se nachází vůči Trapani naopak zas v cípu nejblíže pevninské části Itálie, jsme vyrazili vlakem. Jízdenky jsme si objednali den předem online na webu přepravní společnosti Trenitalia a pro kontrolu ve vlaku si pohodlně vystačili s jejich náhledy v mobilním telefonu. Při zakoupení jízdenky přímo na nádraží si dejte pozor – ačkoli si třeba řeknete o jízdenku na konkrétní den a spoj, jízdenky se prodávají na konkrétní trasu s dvouměsíční platností a po nastoupení do vlaku je nutné si je označit. Pokud tak neučiníte, jízdenka je brána jako neplatná a to je oceněno pokutou ve výši 50 EUR.

Milazzo bylo po Palermu jako příjezd do lázní. Nádherné, útulné městečko! V den našeho příjezdu akorát zvolili nového starostu a v ulicích se oslavovalo – atmosféra tu byla jako u nás po vítězství v hokeji.
Město má svou historickou a moderní část, té historické dominuje nad městem zámek a pevnost Castello di Milazzo. Milazzo_plazNás historie, minimálně tentokrát, nechala chladnými a první den v Milazzu jsme prováleli na pláži Riviera di Ponente. Nádherné pláže s malými oblázky jako tato se snad v podobě nepřetržitého pásu táhnou při pobřeží Sicílie téměř už od Palerma – aspoň to na nás tak během cesty vlakem působilo. K našemu štěstí tomu nejinak bylo i zde, v Milazzu. Relax, koupání a večerní vycházky zpestřené porcemi výborné italské zmrzliny, kterou asi nemusím víc komentovat.

Co nás ale na rozdíl od historie chladnými nenechalo, byli zajímavosti přírodní. Druhý den pobytu v Milazzu jsme se proto vydali prozkoumat Piscina di venere, což je název pro maličkou uzavřenou zátoku, za kterou bouří otevřené moře. Takový soukromý bazének s výhledem na tříštící se vlny. A slovo „soukromý“ ten den zcela dostálo svému významu a my jsme tam byli zcela sami! Na Sicilany asi nebylo na koupání dost horko.

Liparské ostrovy – Panarea a Stromboli

Ostrov Stromboli_pobřežíMilazzo pro nás bylo strategické i tím, že je výchozím bodem při cestě na Liparské (Eolské) ostrovy. Všechny jsou vulkanického původu a tím nejvzdálenějším z nich je ostrov Stromboli. Celý ostrov je vlastně sopkou, jejíž vrchol dosahuje 924 m nad hladinu moře a další přibližně 2 km hledejte pod hladinou. Ostrov má své stálé obyvatele a najdete zde dvě vesnice – Ginostru a Stromboli. Sopka je trvale činná a její erupce přicházejí přibližně každých 20 minut. Užít si podívanou na sopečnou aktivitu můžete dvěma způsoby – vydat se před setměním k vrcholu nebo erupce pozorovat z moře. Přístup na sopku upravuje nařízení města Lipari a platilo zde, že k určitému bodu (do 400 m nad mořem) se může volně, dále již jen s průvodcem.

My, ačkoli jsme na Stromboli plánovali přespat a s průvodcem vyrazit k vrcholu, jsme nakonec pro pozorování erupcí využili celodenní výlet lodí z Milazza zahrnující jak zastávku na Stromboli, tak  i dvouhodinovou zastávku na dalším ostrově –  Panarea. Plavili jsme se společností Tarnav, lístky jsme si kupovali přímo v kanceláři společnosti v přístavu dva dny dopředu. Námi zvolený program plavby zahrnující i večerní pozorování erupcí z moře na lodi společnost nabízela třikrát v týdnu. 
Ostrovu Panarea jsme dosáhli asi po hodině plavběDSC_0349. Jednou z turistických atrakcí tohoto skutečně malebného ostrova jsou pozůstatky vesničky datované do doby bronzové nacházející se na výběžku Capo Milazzese. Dostanete se tam asi 45 minutovou procházkou z přístavu nebo místním taxi. Zřejmě tam mířilo i několik skupinek turistů s průvodcem, které nám dělaly společnosti na lodi. Díky jejich přítomnosti jsme během plavby mohli poslouchat výklad v několika jazycích včetně toho českého. My jsme z přístavu vyrazili stranou od organizovaného davu a měli jsme štěstí objevit odbočku na pěší cestu procházející skrz přírodní park Riserva Naturale Orientata Isola di Panarea e scogli Viciniori, který zabírá převážnou část ostrova – konkrétně 2,83 z celkových 3,4 km2 rozlohy ostrova. Vzhledem k omezenému času na ostrově jsme po její trase šli jen kousek, našli dobré místo pro fotografování a udělali si piknik s nádherným výhledem.

Ostrov Stromboli_pohled z mořeVrcholem plavby bylo večerní pozorování erupce Stromboli z moře. Já se již předem „namlsala“ na Google obrázcích a tajně doufala, aspoň v náznaku, v představení, kdy se po svahu Sciara del Fuoco plazí do vody proudy lávy. Takové jako bylo v letech 2002 – 2003. Erupce přišla. Všichni na lodi, včetně mě, okamžitě propukli v nadšení a potlesk, ale v podstatě to bylo celé vypadalo jako přerostlá prskavka, kterou někdo předčasně uhasil. Po svahu neteklo nic….i když jsem se to tam hodně snažila najít. Po této první erupci naše loď, pro mě nepochopitelně, hned nastartovala motory a vyrazila zpět do domovského kotviště.

Následující den jsme strávili víceméně jen přesunem zpět do výchozího Trapani, abychom tam věnovali naší poslední noc a den koupání a relaxaci. Etnu a okolí jsme nezvládli, takže třeba někdy příště.

 

Může se hodit:

Letecká přeprava: letecká společnost Ryanair / letiště Allgäu Airport Memmningen
Veřejná doprava na Sicílii: autobusy AST – Azienda Siciliana Trasporti / vlaky Trenitalia
Lodní přeprava na ostrovy: Siremar / Ustica lines
Další užitečné:
info portál regionu Trapani

Written by Dana Gabrišová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *