Na skok v severní Itálii a San Marinu – co ochutnat

Severní Itálie nedala světu jen boloňskou omáčku a okusit v tomto kraji pouze těstoviny nebo pizzu by byla velká škoda. Malou ochutnávku místních specialit a typických produktů najdete v mém článku a řada dalších čeká, až je objevíte přímo na místě!

Piadina

V regionu Emilia-Romagna je symbolem street-food specialit plněná pšeničná placka Piadina. Samotná placka se připravuje jen ze dvou základních ingrediencí – pšeničné mouky a sádla. Obdobné placky nejsou ve světě žádnou velkou raritou, najdete je v kuchyních mnoha zemí světa – určitě si vybavíte indické placky naan, čapátí nebo mexickou quessadillu. S piadinou je to jako s pizzou a variant, čím placku naplnit, je nesčetně. Naprostou klasikou u místních prodejců je náplň v podobě italské sušené šunky prosciutto, rukoly a měkkého krémového sýru squacquerone, který je další pýchou tohoto regionu. Na té nejlepší piadině s těstem dokřupava vypečeným jsem si však nepochutnala v její domovině – regionu Emilia-Romagna, ale v historickém centru San Marina na vrcholu hory Monte Titano. Není to ale žádné velké překvapení, protože sanmarinská kuchyně nemá žádná velká vlastní specifika a prakticky splývá s kuchyní  italských regionů, které tuto maličkou zemi obklopují.

Hovězí tatarák (Tartare di manzo)

Možná se vám také rozzáří oči, když v restauraci v jídelním lístku objevíte hovězí tatarák. Zde ale dvakrát važte. Tento pokrm patří v severní Itálii také k těm tradičním a pokud rádi ochutnáváte místní speciality, směle si ho objednejte. Jestliže by se ale vaše volba měla zakládat jen na oblibě „našeho českého“ tataráku, můžete být zklamáni. Ten zdejší, s masem pokrájeným na drobné kostičky či nahrubo mletým, se vyznačuje velmi přírodní chutí. Jeho příprava je jednoduchá – pokrájené maso se míchá s cibulí, kousky ančoviček, kapary, dochutí se jen citronem, olivovým olejem, solí, pepřem a někdy se navíc přidává tabasco. Navrch patří syrový žloutek.

Polenta (La polenta)

20170930_203802_zaostrV oblasti Trento – Alto Adige ale i okolních severoitalských regionech se hojně připravuje polenta. Její příprava a konzumace zde má velmi dlouhou historii a dříve byla především jídlem chudých. Setkáte se s ní nejčastěji v podobě kaše, nebo se po ztuhnutí na plechu nebo ve formě  servíruje pokrájená na kousky. Polenta sama o sobě nemá, podobně jako třeba kus-kus, žádnou výraznou chuť.  Proto se již během vaření nebo hned následně kombinuje s chuťově intenzivnějšími ingrediencemi. Polenta se podává jako příloha nebo v mnoha úpravách jako předkrm. Já osobně jsem ochutnala kostky ztuhlé poletové kaše přelité hutnou gorgonzolovou omáčkou s ořechy a doplněné grilovanou červenou čekankou. Tato, mimochodem velmi zdravá, zelenina je zde v severní Itálii také doma a v kuchyni  je široce využívaná.  I po tepelné úpravě si čekanka uchovává svou typicky hořkou chuť, byť něco jemnější.

Lanýže (Tartufo)

Skutečným gastronomickým démantem severoitalských regionů jsou ale lanýže. Ty nejvzácnější, bílé, se vyskytují zejména v regionu Piemont v okolí města Alba. V roce 2017 se v tomto „hlavním městě lanýžů“ konal již 87. ročník mezinárodní výstavní, prodejní a gurmánské akce Fiera Internazionale del Tartufo Bianco d’Alba. Ta trvá celých 8 týdnů, během kterých můžete ochutnávat i nakupovat lanýžové produkty nebo si dopřát tradiční pokrmy, které místní kuchaři volí a připravují tak, aby ještě umocnily chuť bílých lanýžů. Lanýžové festivaly se na podzim konají i v dalších oblastech severní Itálie. Navštívit můžete třeba Sagra del  Tartufo na břehu Lago di Garda ve městě Tignale, které najdete v Lombardii blízko hranice s regionem Trento – Alto Adige . Čeká vás zde řada cooking show, dozvíte se jak používat lanýže v kuchyni nebo jaká vína kombinovat s lanýžovými pokrmy. Mimo lanýžů ve stáncích najdete a zakoupíte mnoho dalších místních produktů, jako jsou víno, sýry, maso, těstoviny nebo sladkosti. Velkým lákadlem jsou i vycházky s hledači lanýžů a jejich psími parťáky.

Olivový olej, sýry a ovoce

20170930_095219Co si určitě během návštěvy severní Itálie dopřejte, je ovoce. Výborně se tu daří i importovaným druhům, jakými jsou kiwi nebo kaki. Ovoce můžete nakoupit ve specializovaných obchůdcích typu ovoce-zelenina, které jsou po celé Itálii běžné. Jeden takový malý, příjemný (a možná i rodinný) jsem si zamilovala v Rimini. Početní přesila prodejního personálu nad zákazníky zde nejspíš nebyla vůbec ničím neobvyklým a každému nakupujícímu vždy někdo ochotně přispěchal pomoci s výběrem nebo za přátelské konverzace jen uložit jím vyhlídnuté kousky do sáčku či košíku.20171001_130630_zachuti

Když už budete u nakupování, nezapomeňte si vzít kousek Itálie s sebou domů – skvěle vám k tomu poslouží místní sýry nebo olivový olej. Region Emilia-Romagna je proslulý svým sýrem Parmigiano Reggiano DOP, který se pod tímto označením smí vyrábět právě pouze zde a je tedy takovým ideální „suvenýrem“. Anebo se pro jednou s regionalitou příliš netrapte a přivezte si třeba úžasný vyzrálý ovčí sýr Crotonese, který pochází z Itálie jižní 🙂

Written by Dana Gabrišová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *